před & po

protože se mi děsně nechce psát diplomka (ne asi), napíšu dneska něco o předělávání mého pokoje, o kterém jsem se tu už několikrát zmiňovala. dneska to bude o prvním rožku, jelikož a protože ostatní ještě nejsou úplně tak, jak bych si je představovala.

všechno začalo tím, že by bylo vhodné předělat podlahu. a když už jsme u toho, tak by se mohlo po sto padesáti letech taky vymalovat, no ne? a když se mám z Brna přestěhovat zpátky domů, tak ať se mi tam líbí. takže předělávání z gruntu mohlo začít! podlahu i výmalbu zvládl můj šikovný taťka a pak už jsem se na věc mohla vrhnout já.

a když už, tak už! pečlivě jsem zaměřila všechny kusy nábytku i dispozice pokoje a vyrobila malé papírové modely, se kterýma jsem pak šoupala sem a tam. je to o dost jednodušší, než šoupat opravdovým nábytkem a nebolí z toho záda. (nedávno o tomhle fíglu byl článek i na a beautiful mess.)

a tak se stalo, že se dřívější spací kout proměnil na kout pracovní.

pracovala jsem především s tím, co už jsem dávno měla doma (repas papírových krabic a upcyklace starých triček na kobereček někdy příště). nakoupila jsem pouze některé úložné krabice do nově vytvořeného regálu do pracovního koutku (regál vlastně původně vůbec nebyl regál, ale skříň s dvířkama).

novinkou je taky moje žlutá židle. stará rozhrkaná kancelářská židle, kterou jsem měla od raných školních let musela ustoupit staré oprýskané židli od popelnic, kterou jsem našla při procházce Brnem. jo, to zní opravdu logicky.. židli jsem ale obrousila a opatřila supr křiklavým žlutým nátěrem a myslím, že ostudu už nedělá.

můžete se spolehnout, že tohle zdaleka není konečný stav. každou chvíli mi přes nos přeletí nějaká nová inspirace, kterou je třeba někam nějak zakomponovat. naposled to byla třeba Anička a její článek o mřížích, který se nejspíš odrazí na podobě vedlejšího rohu. no nechme se všichni překvapit (včetně mě).

chytají vás občas taky předělávací tendence a nutkání šoupat nábytkem? už jste si někdy domu přinesli něco od popelnic? bydlíte barevně nebo skandinávsky černobíle? a taky tak důsledně odkládáte všechny povinnosti a hledáte si jinou činnost? já teď třeba musím jít vařit oběd, takže diplomka prostě musí ještě chvíli počkat!