středa 27. května 2015

Píseň moře

jsem unavená, nemocná a vůbec celá.. grumpy!  proto dnes jen rychle. a hezky. malý tip na film. 

zachumlejte se do peřin (stejně je venku hnusně) a pusťte si tuto jednoduchou, ale krásnou pohádku.

Píseň moře





ačkoliv jsem v 15 letech byla přesvědčená, že jednou budu studovat v Písku a bude ze mě slavná animátorka (něž jsem dostala rozum a rozumnou míru soudnosti), dnešní animáky nemám ráda.  jednoduše se mi nelíbí dnešní animace. ale Píseň moře.. láska na první dobrou!

příběh je jednoduchý, ale příjemný. žádné zbytečnosti. žádný Disney. a ta animace! ta je prostě úchvatná. nic tak hezoučkého jsem hodně dlouho neviděla. trochu se to blíží japonské anime, ale Píseň moře je svými obrázky víc fantazijní, hravá, estetická, kouzelná!

rozhodně doporučuju do těch posledních zatažených dnů. 

čtvrtek 21. května 2015

margotkové mufiny

je skoro léto. je teplo. je čas na piknik!

a mufiny jsou na piknik přímo ideální. je to jednoduché, rychlé, sladké, dobře se to převáží, nemá to krém, který se na sluníčku rozteče, je to sladké. no samá výhoda! a navíc, je to sladké! a aby to nebyla obyčejná nuda, zpestříme to margotkou! protože co je margotkový, to je dobrý. ne asi.


takže.. jak na to?

nachystáme si (na 12 mufinů):
  • hrnek polohrubé mouky
  • o něco míň než půl hrnku cukru
  • půl pytlíku prdopeče
  • jednu margotku
  • čtvrt hrnku oleje
  • jedno vejce
  • o něco víc než půl hrnku mléka
a pak už je to čupr jednoduchý. smícháme sypké suroviny (mouku, cukr, prdopeč) a dobře promícháme. přihodíme nastrouhanou marchotku. (kro má tupé struhadlo, tak nadrobí na malé kousky.) pak přidáme mokré suroviny (vejce, olej, mléko) a všechno pěkně promícháme. vznikne nám pěkné řídké těsto, které stéká z vařečky. kdyby bylo moc tuhé, klidně můžem přidat ještě trochu mléka. nalijeme do připravených košíčků a dáme upéct. na kolik a na jak dlouho vám nepovím, každá trouba peče trochu jinak.. jestli jsou hotové poznáte tak, že do jednoho mufinu píchnete špejhlí a když na ní zůstanou drobečky, tak je hotovo.


mufiny na fotkách jsou trochu bledé, protože jsem na bytě neměla vajíčka. tuhle prekérku jsem vyřešila použitím půl pytlíku vanilkového pudinku.

když jsem tenhle trik použila prvně, nedošlo mi, že bez vajec nebudou mít tu krásnou zlatavou barvu, na kterou jsem zvyklá. tvrdošíjně jsem je pekla tak dlouho, dokud se neobjevil aspoň náznak barvy (ho ho, vždycky jsem chtěla použít slovo tvrdošíjně!) o tom, jak byly mufiny přepečené, drobivé a jak spodky nešly odlepit od  papírových košíčků se snad ani nemusím zmiňovat..

máte rádi mufiny? nebo radši cupcakes? chodíte na pikniky? a jaké jsou vaše oblíbené piknikové pochutiny? podělte se se mnou v komentářích :)

úterý 19. května 2015

never better than now

možná už znáte brněnský podnik s názvem Bar, který neexistuje. otevřeli si ho dva mladí, podnikaví a nápadití muži a brzy se stal pojmem nejen v Brně. nezůstalo však jen u toho..

Bar, který neexistuje se stal tak populárním, že když jeho zakladatelé rozjeli crowdfundingovou kampaň, aby si mohli v Brně otevřít druhý nekonvenční podnik, potřebné peníze měli na účtě během chvilky. a tak se zrodil nový bar.. Super Panda Circus.

pojďte tam nakouknout se mnou!


kolem Pandy je pěkné tajemno. proto ani já nebudu zacházet do detailů, abych případné nové návštěvníky nepřipravila o ten jedinečný zážitek z nevědomosti..


co vám ale říct můžu je, že si budete připadat jako VIP. no fakt! obsluha je tady totiž na jedničku s hvězdičkou. jedním slovem - exkluzivita. ale bez takového toho snobství. prostě když si chcete připadat trochu posh, ale vlastně hrozně přirozeně. chápete, co tím myslím? eh.. spíš asi ne :D 



v Pandě připravují drinky, které si nikde jinde zaručeně nedáte. ke každému pití se navíc váže určitý příběh, který nápojovým lístkem teprve začíná..  Super Panda Circus jednoznačně stojí za návštěvu!

znáte Pandu? byli jste tam nebo se třeba chystáte? znáte podnik podobného typu? nebo máte doporučení na další zajímavá místa (nejen) v Brně? sem s nimi! :)

pondělí 11. května 2015

moje láska

PRUHY! 

ach pruhy! proužky, proužečky, čáry a lajny.. ehm.. 
klasika všech klasik, láska nad lásky. netřeba více slov. obrázky mluví za vše.







zdrojem černobílých fotek je moje nástěnka na pinterestu, kde si můžete prohlídnout, jak to v pruhovaném sluší třeba Sophii Lorenové nebo Twiggy

pruhy takové, jaké nosím já, společně s těmi, které nosí velikáni. a srdíčko ♥

čtvrtek 7. května 2015

jak jsem si šla koupit kožené boty

... a vrátila se domů s gumovýma.

ale hezky popořádku!

před (dávnými) lety na gymplu by mě rozhodně nenapadlo, že budu baleríny jednou považovat za ideální obuv na většinu roku. ale je to tak. můžete si je vzít ke kalhotám i k sukním, na procházku i do společnosti, na nákup i na výlet, když je moc horko na zavřené boty, ale zase ještě ne takové teplo na sandálky.. prostě ideál.

můžu je vytáhnout, když nemám nic lepšího na sebe než rifle a triko, ale chci vypadat jako ženská. když se jde neplánovaně na ples a nemám u sebe podpatky. jsou skladné a skoro nic neváží, což oceňuju při neustálém pendlování přes celou republiku (myslím, že půlku svého dospělého života jsem strávila ve vlaku..). 

většina balerín má ale jednu neodmyslitelnou nevýhodu.. bolí to!

a to tak, že děsně. většina balerín, obzvlášť ty za pár stovek, mají podrážku tak tenkou, že cítíte každý kamínek. často mám otlačené paty a celá chodidla už po půl hodině chození a doma si pak připadám jako důchodce, protože skoro kulhám a potřebuju si hodit nohy nahoru.

proto jsem se rozhodla, že si pořídím jedny kvalitní kožené balerínky. jednoduché, černé, bez mašle a bez ozdob. hlavně aby byly kožené, černé a měly podrážku, na které nebude utrpení strávit celý den. s tím jsem vyrazila do terénu!

nemyslela jsem si, že na ně natrefím hned v první obuvi, ale že takové neseženu v celém Brně, by mě fakt nenapadlo. opravdu je takový problém vyrobit obyčejné (BEZ OZDOB!!!), černé, kožené boty, za které jsem ochotná náležitě zaplatit? no evidentně je.. ale abych jen nekřivdila. v CCC měly na internetu dvoje celkem ucházející, ale v pobočkách v Brně se po nich jen zaprášilo a já utřela nos. 

vrátila jsem se domů pěkně zpruzená s nepořízenou. ale v hlavě se mi už klubal ďábelský plán!

v jednom obchodě jsem totiž narazila na baleríny od značky CROCS. jasně, teď si všichni představte ty vošklivý vošklivý gumový boty. nemám vám to vůbec za zlé, já to tak dřív měla taky. ale kdysi jsem si na nějakém blogu přečetla, jak jsou takové gumové baleríny strašně pohodlná věc. a tahle informace se mi asi usídlila kdesi v hlavě a já si řekla, proč to nevyzkoušet. a.. ach! něco tak pohodlného jsem na nohách neměla od.. no.. snad nikdy. 

doma jsem pak na internetu udělala poctivý research ohledně pocení a smradu, přečetla neskutečný množství diskusí a názorů.. a druhý den hned po práci už jsem si pro ně běžela :)


já jsem naprosto nadšená! teď si po ulici téměř poskakuju (to ta gumová podrážka) a vůbec nic mě nebolí. zázrak! 

co na ně říkáte? poznali byste, že jde o značku CROCS? a koupili byste si gumové boty nebo k nim máte předsudky kvůli všem těm vietnamským padělkům? nosíte vůbec baleríny? a nemáte typ, kam za jednoduchýma, kvalitníma, koženýma botama?

neděle 3. května 2015

nedělní chvilka s hudbou #11

dnes lehce sentimentálně.



proč se bát zítřků? třeba nepřijdou..

(a příště už snad zase pořádný článek)